Včera okolo půl druhé jsem seděl na stejném místě jako právě teď a shodou okolností jsem psal svůj první příspěvek na svém novém blogu. Pozvolna jsem se dostával do víru popisování, co se stalo minulý týden, přemýšlel jsem jak udělat text více čtivý. Najedou se ozvala obrovská rána. Dveře a okno se zatřásli jako kdyby se někdo vši silou rozběhl a narazil do nich. Docela jsem se vylekal, nevěděl jsem co se děje. Vstal jsem a otevřel dveře. Očividně jsem nebyl sám, protože to samé přirozeně napadlo všechny lidi v okolí. Stáli jsme tam tak ve dveřích a nechápavě na sebe koukali. Ve vzduchu bylo spoustu prachu a po chvíli se dostavil i zvláštní zápach. Směsice prachu a kouře.
Zvědav jsem si rychle nazul boty, zabouchl za sebou dveře a vydal se na průzkum. Prach už pomalu usedal a vytvářel na čerstvě vyasfaltované silnici tenoučkou, ale dobře zřetelnou, vrstvičku. S prachem ve vzduchu pomalu mizel i zápach. Pomalu jsem kráčel ulicí na roh, kde se už shrocovala docela velká skupinka lidí. Okna některých domů po pravé straně, které stály v cestě tlakové vlně byla rozbitá. Střepy se válely po chodníku.
Dorazil jsem na křižovatku. Lidí stále přibývalo, štěbetali si něco v holandštině a stále ukazovali prsty do prava do Meibloemstraat (ulice Májového Kvítí). Otočil jsem se stejným směrem a viděl jsem následky výbuchu. Dříve dvoupatrovému domu chybělo celé přízemí. První patro jako zázrakem stálo a vypadalo stabilně. Před domem stálo zelené nákladní auto, které bylo zasypané troskami, které se válely i všude okolo. Okna v této ulici byla bez skla skoro všechna. 
Shrocování lidí pokračovalo, ale protože se toho moc nedělo, a protože jsem stejně nerozumněl tomu, co si vlastně říkají, odešel jsem zpátky domů. To už na místo začala najíždět hasičská a policejní auta jedno za druhém. Záchranka přijela pouze jedna. Nebyla to ani plnohodnotná ambulance, nýbrž jen kombi, do kterého byste lehátko s raněným napasovali jen velice obtížně. To bylo dobré znamení, že se asi nikomu nic nestalo. Zašel jsem zpátky do domu s tím, že budu pokračovat v psaní. Zvědavost mi ale nedala a tak jsem se hned zase vypravil ven. Před domem stála sousedka a ptala se mě co se stalo. Viděli jsme se vlastně poprvé, takže proběhla i povinná diskuze na téma odkud vlastně jsem a co tady dělám. Řekla, že se jde podívat, protože právě někde tam bydlí její kamarádka. Šel jsme spolu. Na místě zrovna policie ohraničovala celé místo červenobílou páskou. Hasičská auta už se nikam nevešla, tak se štosovala i ve vedlejších ulicích, naší nevyjímaje. Na druhém konci ulice policie postavila pruhované kužely, aby mohla regulovat průjezd ulicemi v okolí. Dovnitř směli jen místní obyvatelé. 
Od našeho domu je dobře vidět i na zadní část ulice. Zepředu to vypadalo, že je poškozený pouze jeden dům. Pohled ze zadu ale ukázal, že škody jsou mnohem větší. Jedna střecha byla pryč úplně a na spoustě jiných chyběly tašky. Někde jen jedna dvě, jinde i polovina. Vzdálenost od domu je logicky nepřímo úměrná rozsahu poškození.
Zase jsem se vrátil domů. Nebylo toho k vidění moc. Dav v ulici po chvíli přestal narůstat, ale oproti mému očekávání si udržel konstantní počet až do pozdních večerních hodin. Někdo odcházel, další přicházeli z práce.
Asi za hodinu zvonil zvonek u dvěří. Byl to policista, který zjišťoval, zda-li nemáme nějakou škodu na domě. Naštěstí jsme mohl říct, že tady je všechno v pořádku. Domy na druhé straně ulice zachytily většinu nárazu. Zmatek tu panoval celý den. Pozice pruhovaných policejních kuželů se každou chvíli měnila. Tu sem, tu tam.
Okolo sedmé hodiny přišel další policista a snažil se mi něco vysvětlit huhlavou holandštinou. Nakonec jsem pochopil, že celou noc budou pobíhat odstrňovací práce a že bude v noci velmi rušno. A taky že jo. Hasičská auta vystřídaly těžké nákladní vozy, které co chvíli odvážely sutiny domů. Co nespadlo samo kvůli výbuchu zboural přistavený jeřáb.
Zdejší občan měl auta na zemní plyn. Vymontoval nádrž z auta. Odnesl jí na zahradu. Prý dokonce vypnul elektriku, aby si byl jistý, že nic nevybuchne. Takže základní zásady dodržel. Jenže si nevšimnul , že mu plyn někudy uniká. A neunikal jen tak do vzduchu ale dovnitř domu otevřenými dvěřmi. Když skončil s opravami, zapnul proud a už to bylo. Naštěstí se mu nic vážného nestalo. Má prý jen dvě zlomená žebra. Což je sice zrovna hodně bolestvé, ale není to nic vážného. Pokud se vám tedy žebro zrovna nezarazí do plíce a nepropíchne ji. Ale to odbíhám od tématu. Nějak jsem se zasnil nad zkouškou z první pomoci :-) O patro výš ve stejném domě žila ještě studentka, která naštěstí nebyla to dobou doma. Tady najdete video onoho muže, jak vychází z domu ihned po výbuchu značně dezorientovaný.
Dnes ráno už byl v ulici klid. Přes noc zmizela težká technika. Dům už taky nestojí a jalovec, který rostl na zahradě "plynaře" leží rozřezaný na chodníku před naším domem. Policie tu je ještě teď zastopena v hojném počtu. Jeden policista stojí snad čtyřiadvacet hodin v kuse tak, že ho vidím oknem. Zvědavců už je o poznání méně, ale stále jich je tu dost.Pokud se objeví nějaké nové závažné informace, tak se o ně rád podělím. Jinak tímto přeji své sestře Terezce vše nejlepší k jejímu dnešnímu svátku. Tady v Belgii se svátek vůbec neslaví. Něco jako jméno v kalendáři byste tu hledali marně. To znamená co? Že čas kolem sedmého května budu radši trávit asi 1060 kilkmetrů východněji. Hezký víkend!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat