Na kole až do Holandska

Dneska jako každý čtvrtek jsme měli po normální hodině holandštiny ještě workshop, tentokrát za účelem zdokonalení se v psaném projevu. Máme tam čtvrthodinový prostoj, tak jsme se vydali na oběd vedle do Studenten Resto. Jako (skoro) vždy jsem poobědval špagety a běžel zase zpátky do UCT (Univerzitní jazykové centrum).

Workshop nebyl špatný, vysloveně ztráta času to nebyla, ale člověk se tam v podstatě nic nového nedozvěděl, neb to, že mám text oddělovat do odstavců, používat spojovací výrazy a vůbec obecně prostředky, které text obohatí, vím více než dobře z češtiny.

Po workshopu jsem se vydal směrem domů. Bylo mi trochu těžko, protože ty špagety z menzy zrovna lehké jídlo nejsou a tak jsem se rozhodl, že se trochu projedu, aby mi slehlo. Dělám to docela běžně, že se projedu po městě delší cestou. Slehne mi a ještě tak poznám další kus města, kam se normálně nedostanu. Už se mi to nejednou osvědčilo při hledání nejrychlejší cesty kamkoliv :-)

Ale protože mi bylo fakt hodně těžko, rozhodl jsme se, že se radši vydám až za hranice města. Takže jsem se u věží strhnul řidítka a vydal se opačným směrem. Nejdřív jsem chtěl jet do Sint-Martens-Latem, jihozápadně od Gentu. Je to místo, kde žije spoustu umělců o víkendu za pěkného počasí vystavují kolem cesty svoje díla. Ale pak jsem si uvědomil, že není víkend a nic tam nebude.

Tak jsem se vydal opačným směrem, na severozápad do Lochristi. Vždycky se mi to jméno moc líbilo, ani vlastně nevím proč a tak asi proto mě to tam podvědomě táhlo. Nejdříve jsem jel po známe cestě ještě na předměstí Gentu, pak už měla ale hlavní silnice s docela hustým provozem začala štvát a tak jsem se radší vydal jednou z postranních ulic s překrásnými domky po obou stranách. Lochristi je jen asi 4km od Gentu a nikdy vlastně neopustíte zastavěné ulice, což je pro Flandry typické. Kolem hlavních silnic si vystavěli všude domy, takže dostat se tu "mimo město" kromě dálnic je téměř nemožné (ale mě se to povedlo :-)

Jen malá odbočka, ve městě se jezdí 50, mimo město většinou 70, výjmečně 90 a na dálnicích 120 km/h.

Jedno z mnoha zahradn. v Lochristi

Celé město mi příjde jako jedno velké zahradnictví, najdete tam jedno vedle druhého. V jednom se pěstují a prodávají jenom oleandry v dalším zase ibišky a nebo třeba azalky. Jenžeprotože jsem byl v Lochristi docela rychle, tak jsem si řekl, že pojedu dál až do Lokerenu, což je normálně první zastávka IC vlaku do Antverp a kromě jiného tam taky bydlí učitelka Veerle z první úrovně a často o Lokerenu mluvila.

Dlouhou dobu jsem jel po silnici N70, nakonec jsem ale Lokeren pustil z hlavy a zahnul jsem na silnici N499. Tak jsem se konečně dostal mimo město. Krajina tady je značně jiná. Něco jako les tady asi vůbec neznají, všude jsou pole, na kterých se často pěstuje zelenina jako pórek nebo zelí a často se tu taky pasou krávy. Abyste to poznali se ani nemusíte rozhlížet po okolí, typická 'vůně venkova' vám napoví.

Holandská hranice

Projel jsem městečkami Zeffelare a Wachterbeke a směřoval jsem do Zelzate na sever od Gentu. Ve Wachterbeke jsem uhnul z hlavní silnice a protože byla značená cyklostezka do Zelzate jinudy, s radostí jsem se po ní vydal. Dojel jsem až k dálnici E34 z Antverp do Brug. Tam vede hned vedle dálnice paralelně stezka. Po chvíli jsem dálnici podjel a jak si tak šlapu a šlapu po silnici, najednou vidím Modrou ceduly s dvanácti žlutými hvězdičkami poskládanými do kružnice v jejíž středu bylo modře napsáno Nederland. A už jsem byl v Holandsku. To mě silně překvapilo a tak jsem se radši otočil a minul stejnou ceduli, tentokrát s nápisem België.

Po chvíli jsem narazil na ukazatel Gent, vlastné úplně poprvé co jsem byl na cestě. Cesta vedla po dálnici, ale i na ní byl pruh pro cyklisty a to i bezpečně umístěný. Jednalo se o 16km dlouhou cestu kolem přístavu. Takže jsem postupně minul ocelárnu Arceloru, atomovou elektrárnu Electrabelu, automobilku Volvo a spoustu dalších průmyslových firem. Asi po 10km ale stezka zahýbala doleva od dálnice a tak jsem se jí na chvíli mohl zbavit.

Přístav Gent

Do Gentu jsem přijel po třech hodinách, těžko mi už rozhodně není, zato mě bolí nohy a mám zase hlad :-)

Jinak za celou cestu jsem nemusel ani na chvíli vyjet z pruhu pro cyklisty, což mi příjde úplně užasný.

Zítra ještě jednou do školy a hned po ní víkend! Chystáme se k moři do De Haan. Je tam velké tropické koupaliště, něco jako jsme byli loni ve Vossemeren.

A tady je celá trasa, podle Googlu 53,8km