Nedělní Geocashing

Protože už více než před týdnem vzalo v Belgii moc pevně do rukou jaro, nastal čas trávit volný čas venku vic, než v zimě. A tak jsme se v neděli vydali na kole po okolí. Ale více než cyklistice jsme se věnovali geocachingu.

Na internetu jsme našli serii 16 cachek, pokladů, které dohromady tvořily více či méně pravidelný kruh.
Cestou jsem nafotil pár fotek. Snažil jsem se vytvořit galerii, abyste se na ně mohli podívat. Klikněte zde.

Hravý víkend & pondělní cyklo výlet

V sobotu jsem se rozepsal o pátečních narozeninách. Nicméně zážitků o víkendu bylo nakonec ještě dost a dost. Společným jmenovatelem byli společenské hry.

Na sobotu už jsme byli dlouho dopředu dohodnutí s kamarádem Driesem, že se v sobotu večer vydáme na party. Měla to být taková tečka za mými narozeninami. V pátek jsme ještě přizvali Yvesa a dohodli jsme se, že se nejdřív sejdeme u Driese doma a později se vydáme směr Vooruit, to je obří místní, hezky česky, kulturák :-) Ze všeho nejdřív na mě čekal dárek k narozeninám, dostal jsem hru s názvem Doolhof. Ryhlá a jednoduchá hra pro 2 až čtyři hráče, kde každé kolo herní plocha docela dramaticky mění. Cílem je najít v labyrintu (hol. Doolhof) cestu k nejruznějším artefaktům.

Je to docela rychlá hra, takže asi po půl hodince jsme mohli začít s hrou, kvůli které jsme přišli, a to sice s Ticket to ride. Na mapě Ameriky budujete železniční koridory. Hra je to docela dlouhá, ale úžasně zábavná a až do konce nevíte, kdo je na tom nejlépe. Jen tak mimochodem malý, ale velmi důležitý detail, vyhrál jsem :-) Dries měl i verzi s mapou Evropy, která byla daleko sofistikovanější, tam se mohli stavět i stanice, tunely a trajekty. Mělo to jen jednu, ale zato podstatnou chybu, na mapě chyběla Praha. To si mi nelíbilo. Jinak musím ještě skromě dodat, že jsem vyhrál i evropskou verzi. Tu už jsme hráli jenom ve třech, protože Yves mezitím odjel domů do Hoogaardenu, což je asi hodina a půl cesty autem. Domů jsme se vrátili kolem půl druhé.

Ticket to Ride - Evropa

No a v neděli jsme vlastně nedělali nic jiného, než že jsme jí celou prohráli. Kamarádi Ivea z dob jejich astronomického klubu pořádali v neděli celý herní den, a tak jsme nemohli chybět. Nebylo to ale nikde blíž, než ve městě Haacht, od Gentu asi hodinu cesty. Celé odpoledne jsme střídavě jedli a hráli hry. A když jsem náhodou zrovna nehrál hry, musel jsem si hrát s dětmi, kterých bylo kolem hrozně moc a pořád žadonily o pozornost. I tady jsem každou hru, kterou jsme hráli, nejméně jednou vyhrál. Holt se Standou si není radno zahrávat :-) Odjížděli jsme až kolem deváté hodiny, já neskutečně přejedený, jako už dlouho ne.

A protože jsem toho v neděli spořádal jídla asi tak na tři dny dopředu, a protože jsem neměl včera a dnes školu, vydal jsem se na svůj další, v pořadí už třetí, cyklistický výlet po Východních Flandrech. Do batohu jsem rychle naházel láhev jablečného džusu, mobil, peneženku, foťák a Snickers jako rychlou energii a vydal jsem se na cestu. Poprvé s novým tachometrem, který jsem dostal k narozeninám od nejlepších rodiču na světězv :-) Už pár dní předem jsem si naplánoval trasu, kam se vydám. U prvních dvou výletů jsem znal jenom destinaci, cestu jsem nijak neřešil. Tentokrát jsemsi přesně podle mapy vybral trasu a to sice na jihovýchod do Aalstu, potom nahoru na sever do města Dendermonde a odtud zpět do Gentu. Celková vzdálenost měla být podle Google map asi 77km.


Grotere kaart weergeven

První část cesty do Aalstu šla poměrně hladce. Jenom vymotat z Gentu trvá asi 40 minut a skoro 10 kilometrů. Asi v půli cesty po silnici N-9 jsem narazil na pěkný větrný mlýn, tak jsem zastavil abych si ho prohlédl trochu víc z blízka a vyfotil ho. Tak zapnu foťák a než staím zmáčknout spoušť, už se mi displayi bliká Vybitá baterie. Tak jsem vzal mobil, udělal dva obrázky a vidím, že ukazatel baterky na mobilu taky nebezpečně rychle klesal. Tak jsem radši rychle přestal, abych šťávu, kdyby se něco stalo. Do Aalstu jsem dorazil za hodinku a půl. Není to nijak velké město. Protéká jím řeka Dender a nic moc tam vlastně k vidění není. Jedinou dominantou města byl kostel asi tak velký, jako ten v Heřmaňáku. Každý rok se tu ale koná obrovský karneval, který trvá celý týden a lidé to tu prý velmi prožívají. Já dorazil o týden pozděli. Měl jsem v plánu Aalst rychle opustit, ale protože jsem přijel jinou cestou než tou, kterou jsem si to naplánoval, nevěděl jsem přesně kudy. Důkladně jsem studoval mapu na jedné z tabulí ve městě a konfrontoval jsem jí se svým malým seznamem ulic, kterými musím projet. A přesto jsem správnou cestu napoprvé nenašel a musel jsem se vrátit. Napodruhé už to ale včechno vyšlo dobře i přes příšerné značení ulic v tomhle městě blízko Bruselu.

Pak už jsem konečně mohl šplhat na mapě směrem nahoru do Dendermonde. Cestou jsem měl vyhlídnutou jednu zastávku a to sice nějaký klášter. Narazil jsem na něj úplně náhodou důkladným prozkoumáváním mapy. Na mapě byl jedna slepá cesta, která vedla k nevelkému rybníku a jmenovala se Kloosterstraat, tudíž klášterní ulice. Na mapě sice žádný klášter nekreslený nebyl, ale dávalo přece perfektní smysl, že když je ulice klášterní, a že když vede k odlehlému místu, kde má být ještě jakýsi rybník, musí tam být. Ale nebyl. I rybník samotný byl oplocený a kolem dokola zarostlý stromy, takže ani pohled na něj jsem si neužil a radši jsem pokračoval dál.

Velké námestí v Dendermonde

Překvapivě rychle jsem dorazil do Dendermonde. To je o poznaní hezčí město než Aalst, s malým, ale krásným historickým centrem města. Všude na ulici se válelo nepřeberné množství takových těch malých barevných papírových koleček, které dávala jasně najevo, že i tady musel být velký karneval. I tady jsem se trochu ztratil, ale opravdu jenom trochu a po chvíli už jsem byl na cestě směrem zpět do Gentu. Na ceduli stálo Gent 33, ale já věděl, že mě čeká kilometrů víc, protože jsem nechtěl jet po silnici. V Dendermonde se stýkají řeky Dender a Šelda, která přitéka směrem od Gentu. A protože jet kolem řeky je rozhodně hezčí, než po silnici, vydal jsem se po kolem ní. Řeka to není nijak překrásná. Voda byla asi tak hnědá jako v Labi a okolí řeky také není nic moc. Estetičnosti rozhodně nepřidávalo spoustu bahna. Moc vody v řece očividně nebylo. Po břehu ale vedla pěkná asfaltová cesta pro cyklisty a nebyl jsem zdaleka jediný, kdo jí používal.

Šelda blízko Dendermonde.

Pak už jsem, ale začinal v nohách cítit ty desítky kilometrů a tak jsem radši sjel zpět na hlavní silnici. Projel jsem vesnicí Schellebelle, což je podle místní tabule nejhezčí název vesnice ve Flandrech, městy Wetteren a Heusden a konečně jsem byl zase zpět v Gentu. Totálně vyčerpaný. Nakonec jsem podle tachometru ujel 97,78km za čistého času 5:02:42 a průměrnou rychlostí 19,4km/h. To není žádná závratná rychlost na zdejší rovné zemi, ale je třeba si uvědomit, že moje kolo není žádný závodní stroj, ale kolo určené do města. Navíc už se na mě ke konci značně začala projevovat moje unáva a tak jsem i zpomalil tempo.

Jinak dneska jsem měl taky ještě volno. Ve 14:30 byly známy výsledky testu, měl jsem 14 bodů, takže můžu zítra začít s (před)poslední úrovní. Uznání a gratulace příjmám v jakékoliv formě :-)

A úplně na závěr, je super počasí, takže jdeme grilovat! :-)

Narozeniny

Jak všichni víte, od včera jsem zase o něco starší. Ale starý ještě ne, s Vláďou Špryncem, který má narozeniny ve stejný den jako já, jsme se dohodli, že starý budeme až příští rok :-) Ale moje starosti, jestli už jsem hodně starej, strašně moc starej nebo jenom starej, vás určitě nijak zvlášť nezajímají.V tomto příspěvku chci popsat, co všechno se včera událo a nebylo toho málo :-)

Na devět hodin ráno byl naplánovaný test. Byla to poslední hodina čtvrtého kurzu, takže nás všechny čekal velký test. Ale abych nepředbíhal. Vstal jsem kolem půl osmé ráno a dole už na mě čekali palačinky, naše asi nejoblíbenější snídaně (ale i k obědu a k večeří jimi nepohrdnu :-) Ale tady v Belgii se na něco jako na sladká hlavní jídla nehraje. Proto (skoro) vždy palačinky při snídani.) Při snídani jsem dostal taky dárek, knížku o indické kuchyni s recepty na spoustu různých curry.

Pak už jsem rychle vyrazil do školy na test. Ještě než jsme začali mi všichni ve třídě zazpívali Lang zal hij leven (Dlouho bude žít) - písnička, která se zpívá oslavenci narozenin. Taky jsem požádal učitelku o nějaký ten bod navíc, když jsem měl ty narozeniny, ale to asi neprošlo :-) Test samotný probíhal jako obvykle, nejdřív byla poslechová část. Slyšeli jsme dvakrát krátk rozhovor o postavení žen v práci. Překvapivě to nebylo žádné klišé. Čekal jsem, že uslyšíme samé stížnosti, ale bylo to velmi vyvážené. Na papíře jsme dostali 10 otázek a jediné, co jsme museli udělat, bylo zakřížkovast jestli je ona věta správná nebo ne. Pár lidí dorazilo, jako obvykle, pozdě. Ty měli bohužel smůlu a slyšeli nahrávku jenom jednou. Ale nebylo to nic težkého, dalo se to i tak určiě zvládnout :-)
Pak už následovala část opravdu testová. Opět se prokázala moje teorie, že čím víc něco procvičujeme, a čím víc to při poslední hodině opakujeme, tím měnší je šance, že se to v testu objeví. Celou čtvrtou úroveň jsme se učili různá přísloví a ustálená slovní spojení, v čtvrtek jsme snad polovinu hodiny věnovali jenom jejich opakování a v testu se pak objevila pouze 2. A to ještě ty hodně snadné. A cvičení na volooid/onvolooid participium (zhruba vid dokonavý, nedokonavý) se v testu neobjevilo vůbec. Jinak ostatní cvičení byla podobná těm z minulých testů.
Nakonec nás čekalo ještě psaní textu. Měli jsme stereotypně popsat Vláma nebo Belgičana a potom dát vlastní názor.

RoomeR!!!!!

Po testu jsme už měli dávno v plánu ho jít oslavit a spojit to s mými narozeninami a tak jsme taky učinili. Nejdřív jsme se najedli v Studenten Resto, v menze, a protože svítilo sluníčko a bylo i docela teplo, rozhodli jsme se, že si dáme něco k pití na jedné z předzahrádek na tom nejhezčím místě v Gentu - na Graslei. Kdo má alespoň trochu ponětí o Gentu, tak je to to místo, kde se nastupuje na lodičky. Dopili jsme, ale protože se nám ještě nechtělo domů, přeunuli jsme jen o kousek dál, kde jsme ochutnali jednu z místních specialit, Roomer. Nazval bych to asi jako víno z bezinkové štávy. Pije se ze skleniček, které zhruba připomínají skleničky na whiskey a v nápoji, který má zlatavou barvu, plavou kvítky černého bezu. Já znám Roomer už delší dobu, ostatní o něm ale nikdy neslyšeli, ale očividně se stal jedním z jejich oblíbených nápojů.

Graslei/Kornlei

Pak už ale byl čas jet domů :-) Tam jsem pobyl jen chviličku sám. Na pět hodin jsme měli totiž naplánovanou návštěvu kina. Já jako student jsem dostal od multikina na své narozeniny jeden lístek zadarmo a s radostí jsem té akce využil. Ive dorazil dřív z práce a než jsme se vydali do kina, dostal jsem ještě novou raketu na badminton :-) Ani jsme pořádně nevědeli, co je vlastně poslední dobou v kine, takže jsme se rozhodovali až na místě. Oscarové trháky jsme zavrhli předem, protože buď jsme je už viděli doma s pomocí projektoru, nebo se tak v brzké době chystáme udělat, už si lebedí na mém hard disku. Nakonec jsme se rozhodli pro I am number four. Žádný mega film to nebyl, ale člověk alespoň nemusel moc přemýšlet a mohl jen tak vypnout a dívat se. Příběh velice prostý - 9 vyvolených, kteří pochází z jiné planety, jsou jediná šance pro zemi, aby nebyla kolonizována invazivní rasou. Ta už ale na Zemi operuje a snaží se našich 9 vyvolených pozabíjet. Film, nečekaně, končí velmi otevřeně, takže se za rok můžeme těšit na druhý díl...

Po kině jsme šli ještě na jeden drink a pak už jsem myslel, že se chystáme domů a můj narozeninový den pomalu končí. Opak byl ale pravdou, teprve začínal :-) Jeli jsme autem z kina směrem domů, ale najednou jsme odbočili jinde než jsme měli a tak už jsme začínal něco tušit. Zaparkovali jsme blízko nádraží a vydali se kamsi. Po chvíli jsme musel zavřít oči a když jsem je zase mohl otevřít, stál jsem v jakémsi baru, kde u jednoho stolu sedělo deset mých kamarádů!! To bylo překvapení :-)

Přivítal jsem se, začali jsme si povídat, ale za pár minut se všichni zvedli a vedli mě někam dozadu. Nějak jsem pochopil, že jdeme něco hrát. Myslel jsem, že bowling, ale byl jsem úplně vedle. Šli jsme hrát jednu takovou úžasnou hru, LaserTag. Ti, co se koukají na How I Met Your Mother ví, o co se jedná, ostaní v rychlosti vysvětlím. Každý má speciální vestu, ke které je připevněná pistole. Na vestě je 5 svítících bodů. Když některý z nich zasáhnete, vyřadíte soupeře na 10s ze hry. Hra samotná se odehrává v rozlehlém prostoru, který připomíná jeden velký labyrint. Hráli jsme 40 minut a byla to docela makačka. Hrálo nás celkem sedmnáct. Tady krátké video pro představu:



Po čtyřiceti minutách jsme se vrátili všicchni ke stolu a každý dostal svou vlastní kartu s výsledkem, pořadím, statistikou přesnosti zásahů a s tabulkou, ze které se dalo vyčíst kolikrát jsme koho trefili a kolikrát on nás. Já nakonec skonil na pěkné 6. místě s 5750 body. Přesnost jsem měl dokonce druhou nejvyšší, 18,9%.

Jinak jsme se tam už moc dlouho neohřáli a k mému překvapení se po chvíli zase všichni zvedli. Začal přesun na nové místo, jenom já opět nevěděl, kam se jede. Teda věděl jsem, kde máme sraz, ale o tom, co tam budeme dělat, jsem neměl ani tušení.

Restaurace De Kastart

Vyklubala se z toho moje asi nejoblíbenější restaurace v Gentu, Kastart. Jediné, co je na jídelníčku jsou špagety, porce jsou obří a když říkám obří, tak fakt nepřeháním. Vybrat si můžete ze 3 různých omáček a každá je buď s masem nebo bez. Já jsem si dal jako vždy omáčku, která je místní specialitou, porci střední, protože ta velká se opravdu nedá sníst :-) Tam jsme se zdrželi asi 2 hodinky a v plánu byla očividně ještě jedna zastávka.

Prošli jsme se po centru města a dorazili jsme do jednoho klubu. Už jsme byli všichni docela unavení, ale přesto jsme vydrželi až skoro do jední hodiny a pak už jsme se rozpustili.

Aybch to shrnul, prostě bezvadné narozeniny :-) Myslím, že není moc co dodat :-)
A co je v plánu na víkend? Z okna to vypadá, že je super počasí, tak asi vyrazím ven. Je sobota a to znamená badminton. Musím ozkoušet svoji novou raketu :-)