Chvíli jsem se neozval a hned je z toho obrovský humbuk! Tak se to teď snažím napravit.
Přesně si už nepamatuji, kde jsme posledně skončili, tak pokud na něco nezmíním, tak se nezlobte. Určitě to ale nebylo nic podstatného, když si to nepamatuji.
Hodně věcí se od minule změnilo, a to sice k lepšímu. Že jsem si koupil kolo už víte, pozornější čtenáři s dobrou pamětí si jistě pamatují i kdy, kde a za kolik :-) Místo nákupu i vlastní cena kola samozřejmě odpovídala technickému stavu vozidla. Přední přehazovačka nefungovala vůbec, zadní hrozně rachtala a ne všechny rychlosti se jí líbly.Sedadlo vrzalo asi tak jako vstupní dveře do gymnázia v Chrudimi. Každé šlápnutí znamenalo trochu jiný tón. Řetěz byl strašně přemazaný, že z něj mastnota téměř odkapávala a špinila všechno kolem. Na jednom místě navíc neúplně dolehal do ozubeného kolečka, což vyvolávalo další nepříliš pěkný zvuk. Prostě kakofonie. No a taky bylo šíleně špinavé.
Huh! Právě se tu ozvala šílená rána jako bomba a dveře a okna sebou trhala. Bylo to docela strašidelné, tak jsem vyšel ven, abych se podíval, co se stalo. Ve vzduchu bylo hodně prachu a takový pach, jakoby ohořelého dřeva nebo střelného prachu. Očividně ve vedlejší ulici vybuchl dům. Nevím co se děje, ale všichni jsou venku a koukají na to. Pár oken je rozbitých od tlakové vlny, všude tu houká policie nebo hasiči. Ale nevypadá to, že by byl někdo zraněný nebo něco podobného, protože majitelé jsou jenom hrozně naštvaní. Taky to rozbilo auto, které stálo hned břed domem. Mezitím přijelo dalších asi 5 hasičských aut, asi 7 policejních a jedna záchranka, ale ta očividně nic nedělá, tak to vypadá, že se opravdu nikomu nic nestalo. Policie uzavřela celou ulici, i do naší nesmějí auta a bezprostřední okolí je omotáno páskou, jako z policejních filmu. Všichni ostatní se mačkají hned za ní a snaží se vidět, co se děje. Jeden dům je pryč úplně, další mají poškozené střechy.
Nějak mě přešla nálada psát tenhle mail, ale pokusím se. Nijak moc jsem ale stavu kola nevěnoval pozornost. V pondělí ráno jsem vyrazil do školy, s dost velkým předstihem, abych nepřišel hned první den pozdě. Cestu jsem více méně znal, ale člověk se tu v úzkých uličkách snadno ztratí. Tak i tak šlapu a špalu a najedou se mi šlape hůř a hůř a huř, až už to skoro nejde. Tak jsem se sesedl z kola a koukám, že zadní kolo dře o rám. Nestalo se mi to poprvé, takže jsem věděl, co dělat. Stačí kolo povolit, posunout na správné místo a zase utáhnout. Nic složitého. Jenže kolo bylo utaženo klasickými matkami. Ne tou páčkou, jak tomu je u mého kola doma. Takže mi nezbývalo nic jiného, než pěkně jít pěšky s kolem vedle sebe. A to samé cestou zpátky. Doma jsem kolo dovezl na zahradu, postavil na řídítka a srovnal jsem kolo. A když už jsem v tom byl, začal jsem i s dalšími věcmi. Snažil jsem se ho alespoň trochu vyčistit. Dostat všechnu tu ztvrdlou mazlavou hmotu pryč z míst, kde neměla co dělat. Utáhl jsem šrouby, které byly povolené. Spravil jsem řachtající řetěz, namazal pružinu u sedla, která tak ráda zpívala a dofoukl jsem gumy a šel jsem to všechno otestovat na ulici. Kolo hned jezdilo tak o 100% lépe :-) Pomohla hlavně přifouknutá kola. V uterý už se mi jelo do školy mnohem a mnohem snáze. Jenže! Už si to jedu ze školy domů, když mě najednou něco trefí do zad. Nebyla to žádná velká bolest, ale cítil jsem to. Tak zastavím a koukám, že mi ze zadního kola ulítla odrazka. Sebral jsem jí a dojel jsem domů. Zase jsem kolo dostal skrz dům na zahradu, postavil na řídítka a připevnil jsem odrazku. Všimnul jsem si dalších povolených šroubů. Utáhl jsem je. A hned byl vidět i pokrok na přední přehazovačce. Sice stále nefungovala, ale už se alespoň hýbala. No tak jsem se pustil i do přehazovačky. Dlouho jsem zkoumal, v čem by mohl být problém. Každou část jsem důkladně prohlídl a přemýšlel, zdali chyba není právě tam. Asi po dvou hodinách a velké kooperaci s Ivem jsme tomu přišli na kloub. Sice nefunguje úplně, na malý talíř se nejde dostat, ale ten stejně nepoužívám. Pro mě je mnohem důležitější ten největší. Teď už mě žádná čtiřicetikilová slečna na ulici nepředjede pouze dvěma ladnými šlapnutími zatímco já se můžu ušlapat k smrti a kolo pořád né a né jet rychleji.
Jinak jezdit na kole tady v Gentu, a nejen tady, ale v celé zemi, je pohoda. Na rušnějších ulicích jsou všude pro kola stezky, kola mají vlastní semafory. Každý řidič vás respektuje. V klidu za vámi jede třeba i celou ulici a riskantně vás nepředjíždí. Kola mají před auty přednost. Na hlavní a vedlejší silnice se tady nehraje. Oni tu hlavně ani nejdou protože všude ve městě platí přednost zprava. Hierarchie ve městě je jasně daná - nejdřív tramvaj, potom kolo, až třetí je chodec, no a auta až úplně nakonec. Auto bych tu ani snad radši řídit nechtěl. Cyklisti, všetně mě, ruzně podjíždějí, předjíždějí a uhybají, takže musíte být pořád ve střehu, abyste nějakého nesrazili. Pamatuju si, jak se nám pan Sýkora z autoškole pořád snažil do hlavy nacpat, že na kruhovém objezdu si musíme vždycky hlídat i levé zrcátko, protože cyklisti vás mohou ze zákona podjíždět, tak abysme ho náhodou nesmetli ze silnice. Tady to platí všude a ne dvojnásob ale ještě víc.
Cesta do školy mi ze první den trvala asi 25 minut, ale to bylo hlavně kvůli tomu rozbitému kolu. V úterý už to bylo jenom 15. A ve středu jsem objevil cestu a to jsem na místě za minut deset. A to nemusím nijak spěchat. Sama cesta vede skrz samotné centrum města, takže si každé ráno můžu užívat výhledu na řeku a hlavně tři věže kostelů za sebou, tak typické pro Gent. Hlavně když je ráno mlha a vy vidíte pouze polovinu z každé věže, jak vystupuje z oblak. Potom projedu jeden z hlavních nákupních bulvárů, Veldstraat, který je ráno o půl deváté úplně prázdný. Odpoledne už je to horší a člověk musí mezi lidma trochu kličkovat, ale dá se to docela bez problémů. No a pak už jen vyšlápnout na zdejší poměry velmi prudký kopec, asi jako první část Barákovy ulice od Plavců po Kramářovy, a jsem ve škole. Většina lidí sesedne z kola a radši to výjdou s kolem vedle sebe.
Škola. Zatím se mě jazyk baví. Lektorka, kterou máme mít každý den je nemocná a neuzdraví se dříve, než za 14 dní, takže se na nás střídá více učitelů. Zatím, za ty čtyři dny, jsme měli tři různé lektory - Nies[Nýs], Tom a Veerle[vérle]. Ten fonetický přepis je značně nepřesný, ale tak abyste měli alespoň základní představu. Nejdřív jsme nejméně dvě hodiny ve třídě, děláme cvičení z tlusté učebnice, konverzujeme, posloucháme... A po přestávce následuje takzvané Talenpracticum. V podstatě obdoba seminářů. Dokonce se to i stejně jmenuje - praktikum. Přesuneme se do jiné místnosti, kde má každý svůj počítač. Nasadíme si sluchátka s mikrofonem, zapneme program, nahrajeme si potřebnou lekci a jedeme. Všechno si to nahráváme a kdykoliv se můžeme vrátit, poslechnou sami sebe, porovnat to s rodilým mluvčím a opravit se. Ze začátku to bylo hlavně na trénování výslovnosti, teď už se nám do toho vkrádají velice nápadně i poslechová cvičení. První den jsme se zabývali výslovností a větami typu Wie ben jej? Hoe heet jej? Wat is jouw naam? Což je třikrát různě Jak se jmenuješ. Druhý den už se jelo rychleji, přibylo nám dost slovíček. Včera už jsme počítali v podstatě až do nekonečna, naučili jsme se abecedu, která se mimochodem vyslovuje téměř shodně jako v češtině. Dneska jsme časovali slovesa a tak. Je to hodně zaměřené prakticky, všechna cvičení jsou vymšlena tak, že situace v nich vyobrazená se může vždycky hodit. Jenom nevím proč jedna z nich byla na policejní stanici :-)) Po talenpracticu může jít ještě každý studovat jak dlouho chce o studovny, kde je obden přítomen učitel, kterého se můžete zeptat na cokoliv, co jste nepochopili. No a doma na internetu lze dělat spoustu dalších cvičení, které připravila sama škola.
Jinak je nás tam směsice všech možných národností, ale jako Češi vedem. Je nás pět - já plus čtyři další slečny. Dále čtyři íránci, dvě ukrajinky, turek a turkyně, a pak už jen po jednom z Argentíny, Sudánu, Kamerunu, Ameriky, Polska, Číny a Vietnamu, Německa, Francie a dokonce je tam i jedna Belgičanka z Valonska z Lutychu ( holandsky Luik, francouzky Liége). Učitelé na nás mluví téměř výhradně holandsky, pouze když chtějí něco opravdu zdůraznit, použijí angličtinu a francouzštinu. Je to super pocit poslouchat je jak mluví holandsky a rozumnět jim.
Ted tu před domem stojí hasičské auta s vysouvací rampou a ohrožuje tu všechno kolem. Situace už se docela uklidnila, většina lidí se stáhla domů, hasičská a policejní auta jsou tu pořád. Nafotil jsem na mobilu pár obrázků, abyste si udělali přehled. Ten samotný zborcený dům vyfotit nešel, o to se policie postarala. Teď tu právě jeden policista zvonil na dveře a ptal se, jestli nemám nějaké škody a hned za ním přišel druhý policista, že když už je tady, zkontroluje, že tady opravdu bydlím. Když se tu člověk přihlasí, policie vždycky musí přijít a zkontrolovat, jestli člověk na tom daném místě opravdu přebývá. Ptal jsem se ho co přesně se stalo, říkal, že vybuchl plyn. Vypadá to, že nikdo nebyl zranený, takže to je dobře :-)
Jinak už to tu vypadá jako v regulérním domě, většina krabic z Ikey už je prázdná, gouč je složený, postel, skříň jenom z části, ale už tak z devadesáti procent taky. Je obrovská tak to trvá delší dobu, než se sestaví. Navíc nahoře je dřevěná podlaha , takže není úplně rovná, takže než jsme to všechno s vdováhou vyrovnali, tak to "chvíli" trvalo. Teď už jen naskládat dovnitř všechny poličky, šuplíky už tam jsou, a pověsit dveře a bude to perfektní :-)
Až do včerejška tu bylo super počasí. Hlavně o víkendu. Modrá obloha, vymeteno, slunečno, bezvětří a teploty přes 20°C. Včera už to bylo horší a dneska už je regulérně zataženo, ale neprší a zima není nijak zvlášť veliká.
Nějak jsem se rozepsal, tak teď zase pěkně rychle na učení. Dostali jsme domácí úkol -) Ještě nahraju fotky a už klikám na tlačítko odeslat :-)
Zdravím! Standa
Žádné komentáře:
Okomentovat