Snídaně nebyla nijak předimenzovaná, ale to jí nijak neubíralo na atraktivnosti - byla prostě super. Na výběr bylo asi z pěti druhů čaje, kafe a pár druhů džusů. Z jídla bylo k mání müsli, mimochodem velmi dobré, jogurt, ovoce, šunka, salám, sýr a trochu zeleniny plus cca pět druhů chleba, jak čertsvý, tak "sušený."
Já se v klidu posadil s šálkem zeleného čaje a knížkou ke stolu a přelouskával jsem poslední díl Harry Pottera v holandštině. Asi před týdnem jsem zkouknul i první část filmového zpracování, tak porovnávám a posle očekávání se adaptace od sebe značně liší. Sál se behěm hodiny zcela zaplnil a já už neseděl u stolu sám, ale měl jsem společnost a tak jsme pomalu plánovali, co s dneškem. Kolem deváte se přidal i Tim. A to prý když je na dovolené, tak nevyspává...
Chvíli jsme váhali, jestli jet do města autem nebo autobusem. Zastávka je přímo před hostelem, ale nakonec zvítězilo auto. Na autobus jsme u sebe neměli žádné peníze a stejně by to nakonec vyšlo dráž. Co se týče peněz, všechno - úplně všechno - se tu platí kartou. Od oblečení až po žvýkačku v trafice. Navíc to jde všechno rychle odsýpá, s PINem se tu nikdo nezdržuje, používá se výhradně magnetický proužek na zadní straně karty. Většinou nechtějí ani podpis, ale to záleží místo od místa.
Do centra to bylo ani ne pět minut jízdy. Vzali jsme to po pobřeží a hned nás uchvátily "panoramata." Auto jsme zaparkovali v přístavu a vyrazili na prohlídku města. Hned jak jsme vystoupili z auta jsme pocítili zdejší počasí. Obloha byla sice více méně modrá, takže svítilo sluníčko, ale foukal šílený a studený vítr. Proto jsme rychle vyklidili pozice v přístavu a beželi se schovat do závětří budov. Tam to bylo snesitelnější, ale foukalo stále silně. Chvíli jsme se jen tak bloumali bez cíle a tak jsem zavelel směr katedrála. Dočkalo se mi kladné reakce a tak jsme vyrazili na jihovýchod ke chrámu božímu.
Než jsme ale dorazili ke katedrále, zapnul jsem GPSku a zjistil, že v bezprostřední blízkosti je pár míst, která stála za to navštívit. Nejdprve jsme dorazili na místo se spoustou graffiti. Tady schoval kešku kdysi nějaký student, který zde pobýval na Erasmu a očividně je tohle místo mezi zahraničními studenty hodně oblíbené, to alespoň vyplynulo z jeho popisu. Graffiti to bylo povětšinou umělecky zdařilé. Ne jenom bezduché čmáranice či výkřiky do tmy. Cache samotnou jsme taky našli bez problémů. Zase jednou místo objevené jenom díky Geocachingu. To samé platí i o dalším.
Na katedrálu jsme pro tuto chvíli vykašlali a dál jsme kráčeli tam, kam ukazovala střelka GPS. Nakonec nás zavedla na pobřeží. Konkrétně k ocelové konstrukci představující kostru vikingské lodi. Tohle místo láká masy lidí s fotoaparáty, protože je tu překrásný výhled na sopouchy, které se vynořují z moře na druhé straně zátoky, a jejichž vrcholky jsou téměř konstantně zahaleny v polštářích mračen. Modrozelné moře je tu vzhledem k povětrnostním podmínkám až neuvěřitelně klidné.
Po téhle malé zacházce jsme se si to zamířili zpět ke katedrále. Byla postavena někdy mezi lety 1940 a 1973 na nejvyšším bodu Reykjavíku a stala se tak nejviditelnější urbanistickou dominantu města. Zaujme především svou 35 vysokou věží, která se po obou stranách směrem dolů rozšiřuje a jejíž hrany nápadně připomínají dvě hyperboly a svou bílou barvou. Uvnitř člověka překvapí, jak moc světla se dostane dovnitř.
Dominantním prvkem interiéru není ani tak oltář, jako spíš na opačné straně se nacházející varhany s 5257 píšťal. Přes léto se tu konají často koncerty.
V pokladně jsme nakoupili pohledy a taky vstupenku nahoru na věž. Tam se dostanete jenom výtahem, který pojme max. 6 lidí. Ale měli jsme štěstí, čekat jsme skoro nemuseli. Nahoře se člověku naskytne super výhled na všechny světové strany. Na severu už zmiňované sopouchy, západně je pěkný výhled na centrum města a dál až na Atlantický oceán. Čelem k jihu nelze přehlédnout druhou výraznou budovu města a to sice cisterny na teplou vodu pro celou metropoli. Voda se tu ohřívá výhradně geotermálně a v z kohoutku teče voda vždycky horká. Pokud chcete vodu studenou, musíte počkat a nechat tu horkou odtéct. Taky v nabídkách chat a kempů se vždy píše explicitně cold water. Co není nijak příjemné je, že voda docela zapáchá po síře. Ale zpět k výhledům, na východě pak člověk vidí opět vyhaslé sopouchy a lávová pole kolem Keflavíku.
Protože se blížilo poledene, hledali jsme nějaký zdroj jídla. Toho se nám dostalo jen kousek od kostela to sice v bufetu výhradně s lokálním jídlem. Já jsem si dal hovězí karbanátek se spoustou cibule, dál bylo na výběr z jehněčího, které tu nechutná vůbec jako jehněčí a s ryb. Nějak jsme to prokombinovali, že měl každý něco jiného a mohli jsme tak ochutnat dohromady víc věcí.
Posilnění jsme se vydali směrem k nevelkému rybníku, který je domovem stovek až tísíců místních kachen, hus a racků. Na jednom jeho břehu stojí budova místní radnice, která se vlastně jakoby vynořuje z vody.
S GPSkou v ruce jsme se zase dostali na pár zajímavých míst. K místnímu hřbitovu, který měl své kouzlo. Je celý po stromy, které jsou něčím na Islandu vzácným. Není vyjímkou, že vyrůstají i přímo z náhrobků. Co nás hodně překvapilo bylo, jak pozadu zdejší příroda je. Zrovna tu kvetly tulipány a zlatý déšť. U Islandské univerzity jsme zase museli lézt po kamené zdi a najít ten správný otvor s pokladem. Tady byl pěkný pohled na místní letiště, odkud vzlétává jeden stroj za druhým. Letadla odtud létají do různých destinací na ostrově, do Grónska a na Faerské ostrovy. To už jsme ale byli vlastně z města a tak jsme to obrátili a kráčeli zpět. Na nic úžasného u jsme vlastně nenarazili, možná jen stará americká loď stála za zmínku.
Večer už jsme jen odpočívali v hostelu.
Nákupy jídla jsme nechali na dnešek a po nich už se vydáme směrem na sever, nejspíš k západním fjordům. Program pevně daný nemáme. Asi si vždycky někam odbočíme.
Teď je skoro čas snídaně a očividně to bude probíhat, jako včera. Knížku už tu mám s sebou dole :-)
