Hravý víkend & pondělní cyklo výlet

V sobotu jsem se rozepsal o pátečních narozeninách. Nicméně zážitků o víkendu bylo nakonec ještě dost a dost. Společným jmenovatelem byli společenské hry.

Na sobotu už jsme byli dlouho dopředu dohodnutí s kamarádem Driesem, že se v sobotu večer vydáme na party. Měla to být taková tečka za mými narozeninami. V pátek jsme ještě přizvali Yvesa a dohodli jsme se, že se nejdřív sejdeme u Driese doma a později se vydáme směr Vooruit, to je obří místní, hezky česky, kulturák :-) Ze všeho nejdřív na mě čekal dárek k narozeninám, dostal jsem hru s názvem Doolhof. Ryhlá a jednoduchá hra pro 2 až čtyři hráče, kde každé kolo herní plocha docela dramaticky mění. Cílem je najít v labyrintu (hol. Doolhof) cestu k nejruznějším artefaktům.

Je to docela rychlá hra, takže asi po půl hodince jsme mohli začít s hrou, kvůli které jsme přišli, a to sice s Ticket to ride. Na mapě Ameriky budujete železniční koridory. Hra je to docela dlouhá, ale úžasně zábavná a až do konce nevíte, kdo je na tom nejlépe. Jen tak mimochodem malý, ale velmi důležitý detail, vyhrál jsem :-) Dries měl i verzi s mapou Evropy, která byla daleko sofistikovanější, tam se mohli stavět i stanice, tunely a trajekty. Mělo to jen jednu, ale zato podstatnou chybu, na mapě chyběla Praha. To si mi nelíbilo. Jinak musím ještě skromě dodat, že jsem vyhrál i evropskou verzi. Tu už jsme hráli jenom ve třech, protože Yves mezitím odjel domů do Hoogaardenu, což je asi hodina a půl cesty autem. Domů jsme se vrátili kolem půl druhé.

Ticket to Ride - Evropa

No a v neděli jsme vlastně nedělali nic jiného, než že jsme jí celou prohráli. Kamarádi Ivea z dob jejich astronomického klubu pořádali v neděli celý herní den, a tak jsme nemohli chybět. Nebylo to ale nikde blíž, než ve městě Haacht, od Gentu asi hodinu cesty. Celé odpoledne jsme střídavě jedli a hráli hry. A když jsem náhodou zrovna nehrál hry, musel jsem si hrát s dětmi, kterých bylo kolem hrozně moc a pořád žadonily o pozornost. I tady jsem každou hru, kterou jsme hráli, nejméně jednou vyhrál. Holt se Standou si není radno zahrávat :-) Odjížděli jsme až kolem deváté hodiny, já neskutečně přejedený, jako už dlouho ne.

A protože jsem toho v neděli spořádal jídla asi tak na tři dny dopředu, a protože jsem neměl včera a dnes školu, vydal jsem se na svůj další, v pořadí už třetí, cyklistický výlet po Východních Flandrech. Do batohu jsem rychle naházel láhev jablečného džusu, mobil, peneženku, foťák a Snickers jako rychlou energii a vydal jsem se na cestu. Poprvé s novým tachometrem, který jsem dostal k narozeninám od nejlepších rodiču na světězv :-) Už pár dní předem jsem si naplánoval trasu, kam se vydám. U prvních dvou výletů jsem znal jenom destinaci, cestu jsem nijak neřešil. Tentokrát jsemsi přesně podle mapy vybral trasu a to sice na jihovýchod do Aalstu, potom nahoru na sever do města Dendermonde a odtud zpět do Gentu. Celková vzdálenost měla být podle Google map asi 77km.


Grotere kaart weergeven

První část cesty do Aalstu šla poměrně hladce. Jenom vymotat z Gentu trvá asi 40 minut a skoro 10 kilometrů. Asi v půli cesty po silnici N-9 jsem narazil na pěkný větrný mlýn, tak jsem zastavil abych si ho prohlédl trochu víc z blízka a vyfotil ho. Tak zapnu foťák a než staím zmáčknout spoušť, už se mi displayi bliká Vybitá baterie. Tak jsem vzal mobil, udělal dva obrázky a vidím, že ukazatel baterky na mobilu taky nebezpečně rychle klesal. Tak jsem radši rychle přestal, abych šťávu, kdyby se něco stalo. Do Aalstu jsem dorazil za hodinku a půl. Není to nijak velké město. Protéká jím řeka Dender a nic moc tam vlastně k vidění není. Jedinou dominantou města byl kostel asi tak velký, jako ten v Heřmaňáku. Každý rok se tu ale koná obrovský karneval, který trvá celý týden a lidé to tu prý velmi prožívají. Já dorazil o týden pozděli. Měl jsem v plánu Aalst rychle opustit, ale protože jsem přijel jinou cestou než tou, kterou jsem si to naplánoval, nevěděl jsem přesně kudy. Důkladně jsem studoval mapu na jedné z tabulí ve městě a konfrontoval jsem jí se svým malým seznamem ulic, kterými musím projet. A přesto jsem správnou cestu napoprvé nenašel a musel jsem se vrátit. Napodruhé už to ale včechno vyšlo dobře i přes příšerné značení ulic v tomhle městě blízko Bruselu.

Pak už jsem konečně mohl šplhat na mapě směrem nahoru do Dendermonde. Cestou jsem měl vyhlídnutou jednu zastávku a to sice nějaký klášter. Narazil jsem na něj úplně náhodou důkladným prozkoumáváním mapy. Na mapě byl jedna slepá cesta, která vedla k nevelkému rybníku a jmenovala se Kloosterstraat, tudíž klášterní ulice. Na mapě sice žádný klášter nekreslený nebyl, ale dávalo přece perfektní smysl, že když je ulice klášterní, a že když vede k odlehlému místu, kde má být ještě jakýsi rybník, musí tam být. Ale nebyl. I rybník samotný byl oplocený a kolem dokola zarostlý stromy, takže ani pohled na něj jsem si neužil a radši jsem pokračoval dál.

Velké námestí v Dendermonde

Překvapivě rychle jsem dorazil do Dendermonde. To je o poznaní hezčí město než Aalst, s malým, ale krásným historickým centrem města. Všude na ulici se válelo nepřeberné množství takových těch malých barevných papírových koleček, které dávala jasně najevo, že i tady musel být velký karneval. I tady jsem se trochu ztratil, ale opravdu jenom trochu a po chvíli už jsem byl na cestě směrem zpět do Gentu. Na ceduli stálo Gent 33, ale já věděl, že mě čeká kilometrů víc, protože jsem nechtěl jet po silnici. V Dendermonde se stýkají řeky Dender a Šelda, která přitéka směrem od Gentu. A protože jet kolem řeky je rozhodně hezčí, než po silnici, vydal jsem se po kolem ní. Řeka to není nijak překrásná. Voda byla asi tak hnědá jako v Labi a okolí řeky také není nic moc. Estetičnosti rozhodně nepřidávalo spoustu bahna. Moc vody v řece očividně nebylo. Po břehu ale vedla pěkná asfaltová cesta pro cyklisty a nebyl jsem zdaleka jediný, kdo jí používal.

Šelda blízko Dendermonde.

Pak už jsem, ale začinal v nohách cítit ty desítky kilometrů a tak jsem radši sjel zpět na hlavní silnici. Projel jsem vesnicí Schellebelle, což je podle místní tabule nejhezčí název vesnice ve Flandrech, městy Wetteren a Heusden a konečně jsem byl zase zpět v Gentu. Totálně vyčerpaný. Nakonec jsem podle tachometru ujel 97,78km za čistého času 5:02:42 a průměrnou rychlostí 19,4km/h. To není žádná závratná rychlost na zdejší rovné zemi, ale je třeba si uvědomit, že moje kolo není žádný závodní stroj, ale kolo určené do města. Navíc už se na mě ke konci značně začala projevovat moje unáva a tak jsem i zpomalil tempo.

Jinak dneska jsem měl taky ještě volno. Ve 14:30 byly známy výsledky testu, měl jsem 14 bodů, takže můžu zítra začít s (před)poslední úrovní. Uznání a gratulace příjmám v jakékoliv formě :-)

A úplně na závěr, je super počasí, takže jdeme grilovat! :-)