Víkend

Ozývám se po sice po delší době, ale nebylo moc o čem psát. Dny byly vcelku jednotvárné, ráno škola, odpoledne učení. Ještě jsme k tomu denně dostali horu úkolů na doma, hlavně psaní různých textů je neuvěřitelný žrout času.

Ale minulé pondělí začaly čtrnáctidenní velikonoční prázdniny (Paas vakantie). Mají je jak žáci základních a středních škole, tak i studenti na univerzitách. Po prázdninách už některým z nich začínají zkoušky, takže se musí učit. Já mám taky po prázdninách dva dny po sobě zkoušky, a tak se taky musím učit. Jenže po dlouhém a náročném (:-)) učení si přece člověk musí odpočinout a proto jsme se v pátek kolem poledne vydali do Antverp.

V poslední době jsme propadli geocachingu, asi hlavně díky tomu úžasnému počasí, a tak i v Antverpách to nemohlo být jinak, než že tam budeme hledat 'poklady'. Doma jsme naládovali GPSku s asi 80 různými souřadnicemi, vytiskli jsme mapky, abysme se lépe orientovali, nasedli na kola a vyrazili směrem nádraží Gent-Sint-Pieters, mimochodem druhé nejdůležitější v Belgii. Cestou jsme ještě vyzvedli jednu kešku(=poklad), o které jsme věděli kde přibližně je. Byla schovaná v parku uprostřed města, potuluje se tam spoustu slepic i jeden nebo dva kohouti. Při hledání jsme často našli dvě tři vajíčka a hned vedle pokladu samotného seděla jedna kvočna na vejcích. V Gentu jsme nastoupili do vlaku i s koly a za 40 minut už jsme byli v Antverpách.

Nádraží Gent-Sint-Pieters

Nevystoupili jsme v centrální antverpské stanici, která je docela spektakulární, vlaky tam přijíždějí ve třech různých podlažích. Taky budova sama je velice pěkná a Antverpané jsou na ni jak se patří pyšní, možná až moc. Jinak obyvatelé Antverp nejsou moc populární ve zbytku Flander. Něco jako Pražáci a zbytek republiky. Lidi z Antverp vždycky hrdě prohlašují, že jenom jejich rodiště je město a zbytek Vlámska je jen parkoviště... Gent je samozřejmě nejhezčí!!! :-)

Antwerpen centraal nádraží.

Ale zpět, my jsme vystoupili o zastávku dřív v Berchemu, což je část Antverp a tam na nás už čekali 4 kešky. První dvě jsme našli vcelku bez problémů, u třetí jsme strávili asi půl hodiny, nakonec jsme našli jenom prázdnou krabici, očividně jí našel nějaký mudla (negeocacher) a zničil jí. Čtvrtá se nacházela v jedné malé kapličce uprostřed města. Kaplička bývala ještě v 19. století v polích, ale díky velkému rozrůstání města se najednou ocitla uprostřed města.

Kaplička

Pak jsme nasedli na kola a jeli asi 4km SV na další místo s velkou hustotou pokladů. Konkrétně do Deurne, také městské části Antverp. Nejprve nás GPS zavedla do místního folklórního muzea, bohužel bylo zavřené, ale poklad byl i tak nalezitelný. Zbytek už se měl nacházet ve zdejším rozlehlém parku. Vydali jsme se tam pěšky, protože jsme předpokládali, že se tam na kole jezdit nesmí, ale opak byl pravdou. U prvního stanoviště jsme nepochodili, a to jsme hledali sakra dlouho, nakonec k nám přišel i správce parku a ptal se co to tam děláme, tak jsme mu museli trpělivě vysvětlit celý koncept geocachingu. Byl docela přátelský a sám se rozpovídal o jakémsi předchůdci GC, ale moc jsme to nechápali :-)) Další části v parku už byli vcelku jednoduché a ty už jsme absolvovali opět na kole.

Park v Deurne u Antverp.

Další místo byl místní sportovní komplex se zimním stadionem a umělou sjezdovkou. Keška byla schovaná ve třetí budově, a to sice také stadionu, který sloužil jako tréninkové centrum pro krasobruslařky. Jezdili tam ale na bruslích kolečkových. Netvářili se vůbec přátelsky, když jsme se potulovali kolem, tak jsme to radši vzdali a vydali se dál. Kdybych věděl do čeho jdeme, nešel bych do toho. Museli jsme se prodírat asi šedesáti centimetrovými kopřivami, blátem, překonávat říčky po spadlých kmenech a vůbec, nebylo to pěkné místo a člověk se tam necítil zrovna bezpečně. Obě místa jsme ale nakonec objevili, ale zpátky jsme už nebyl ochotný jít stejnou cestou, tak jsme zkusili jinou, která ale byla úplně stejně strašná, ne-li horší. Nakonec jsme ale našli kola na stejném místě, kde jsme je nechali a mohli jsme se vrátit zpět do toho příjemného parku, abysme přidali ještě tři zářezy. A šlo to velmi snadno.

Umělá sjezdovka v Antverpách. 

Bylo asi šest hodin, a tak jsme se vydali do centra, abysme jsme našli místo na přespání. Ive tu dlouhou dobu pracoval, a tak jsme našli přístřeší vcelku rychle. Zbytek večera jsme strávili lovením v centru města. Byla už tma, což nám práci trochu stěžovalo, ale na druhou stranu, bylo ve městě o poznání méně lidí, než během dne, takže se hledalo snadněji. Nepořídili jsme jen u jednoho místa. Konečný páteční účet byl 21 nálezů, což nebylo špatné.

Antverpy v noci.

Když jsme se ráno probudili a vykoukli z okna, kola stála tam, kde jsme je zamkli, jenom byla 'polospadlá'. Ale všechno vypadalo v pořádku, když jsme ale přišli přímo k nim, bylo očividné, že v pořádku není nic. Moje kolo mělo ulomenou přední brzdu a řidítka byla o 90°posunutá. To ještě nebylo tak strašné, ale kolo Ivea na tom bylo mnohem mnohem hůř. Zadní kolo vypadalo víc jako osmička než kolo, brzdy byly taky vylámané a zadní přehazovačka taky vysela nějak podivně. To nám docela kazilo plány. Očividně někomu padla do oka, ale protože byla pevně zamknutá, asi ho chytl amok a tak se na nich alespoň vyřádil. Vydali jsme se tedy k nejbližšímu opraváři kol, který byl blízko. Ale. Během prázdnin mu odjeli všichni opraváři pryč, takže teď se neopravuje. Ive se teda se svým kolem rozloučil nadobro po 20 letech a nechal ho tam. Do opravy by se stejně muselo nacpat spoustu peněz. Moje kolo na tom bylo docela v pořádku, tak jsme ho jenom dovedli do vlakové zastávky, zamkli ho tam a na další část se vydali bez kol.

Pohled na Anverpy z Linkeroever.

Na plánu byl Linkeroever, jediná část Antverp, která leží na levém břehu Šeldy. Říká se, že lidé se tady cítí tak trochu odstrčeni od zbytku města. Přes řeku v Antverpách, která tu je už pořádně široká, asi tak 15x víc než u Gentu, a to je to vzdušnou čarou asi jen 60km, nevede žádný most a veškerý provoz je možný díky tunelům. My jsme si vybrali tunel metra. Metro ale také není přesný termín, protože se jedná spíše o tramvaj, která centrem města jede v podzemí, ale na periferii vyjede opět na povrch. Velmi typické pro Belgii. Naše páteční plány, téměř 50 kešek, jsme museli po sobotním ráno značně zredukovat. Vzdálenosti mezi jednotlivými poklady tady byla vždy kolem kilometru. Počasí bylo úžasné, výhled na historické centrum Antverp byl překrásný. Kráčeli jsme po břehu řeky a po chvíli se výhled na krásné město změnil na výhled na průmyslové kolosy v místním přístavu. Ocelová města à la Paramo, ale v trochu jiném měřítko.

Tunel pro pěší pod Šeldou.

Později jsme se ponořili do místního lesoparku, kde toho bylo docela dost k nalezení. Většinou se jednalo a velké krabice se spoustou hraček z kinder vajíček. Jedna keška byla schovaná na stromě asi 10m vysoko. Moc se mi pro ní nechtělo, ale nakonec jsme sebral odvahu a vylezl jsem až nahoru. Strom to byl ke šplhání ideální, měl spoust větví ve spoustě pater. Úplně nahoře visela velká zelená dóza víčkem dolu. To jsem musel jednou rukou odšroubovat, zatímco druhou jsem křečovitě objímal strom. Nešlo to jednoduše a dalo mi to docela zabrat. Mezitím mi z kapsy vypadla propiska i naše razítko, takže jsem vlastně vylezl nahoru úplně zbytečně, protože jsem nemohl stvrdit, že jsme tam opravdu byli. Ive mi nakonec hodil razítko zezdola. Na první pokus. Kdybych musel dolu, už by se mi nahoru znovu nechtělo. Když jsme konečně odšrouboval to zatracené víko, vypadla na provázku zavěšená další, tentokrát černá, krabička. Ta už šla odšroubovat jednoduše. Musel jsem dát pozor, aby z ní nevypadl záznamový arch. Nakonec jsem byl i jednou rukou schopný stvrdit náš nález. Vrátit všechno na původní místo bylo snad ještě těžší, ale všechno se nakonec povedlo a já se vrátil zpět na pevnou zem nezraněn a pomocí svých vlastních končetin. Loňská horolezecká stěna se mi teď moc hodila :-) Ještě pár hodin jsme se motali v místních lesích, prodírali se ostružiním a kopřivami, po náspu dálnice a zase zpět do lesa na druhé straně.

Kolem čtyř hodin už jsme toho měli dost, nasedli na tramvaj ve městě Zwijndrecht a vydali se zpět na pravý břeh Šeldy, rovnou na nádraží. Tam jsme do vlaku naložili kolo už jenom jedno a vydali se ne do Gentu, ale do Lovaně. V osm hodin tu začínal každoroční tým volejbalového klubu, za který Ive hrával. Sestavil jsem tým pěti lidí, mé ambice mířili hodně vysoko, ale nakonec jsme skončili asi pátí od konce. Pro svou obhajobu musím říct, že všechno bylo ve vlámštině a i tak jsem našemu týmu přinesl nejvíc bodů já. Někdy to nebylo jednoduché, znal jsem sice odpověď v češtině, ale přetavit jí do holandštiny nebylo vždycky úplně snadné. Očistec mi trval docela dlouho. To byla zrovna otázka na Danteho, očividně si ještě pamatuji něco z literatury :-)

Kvíz!!

Dohromady bylo 6 kol, a každé kolo mělo specifické téma. Jižní Afrika, Barvy života, Mezi nebem a peklem, James Bond, něco s květinami a ještě jedno, to už si bohužel nepamatuji. Ještě byla dvě bonusová kola, která musela být vyplněna vždy během tří kol. Jedno bylo tzv. Puzzle, v podstatě to byly hrátky s jazykem, takže já byl úplně mimo. Druhé bonusové kolo bylo poznat z různých fotek sportovce, tv seriály a loga různých firem. U těch log bylo vždy jen jedno písmeno, nakonec jsme přišli na všechny kromě Ikey. Tam stálo jenom to velké tlusté A, ale protože všechno bylo černobíle, prostě nás to nenapadlo. Jak už jsem předeslal, skončili jsme dvacátí osmí z pětatřiceti týmů. Já jsem vyhrál květináč s azalkou, která už mezitím sedí v zemi na naší zahrádce. Kvíz skončil okolo jedenácté hodiny, ale protože jsme ještě pomáhali všechno složit a uklidit a do postele jsme se dostali až kolem druhé hodiny raní. Přespali jsme u Tima, což je jeden z organizátorů kvízu.

V neděli už jsme neměli žádnou chuť ještě geocachingovat, v parku jsme hráli chvíli Kubb. To je původem švédská hra s dřevěnými hranoly, holemi a králem. Dva týmy se snaží shodit postupně hranoly protivníkova týmu a nakonec i krále.

Abych to nějak zakončil, byl to prostě super víkend, plný cyklistiky, turistiky, trochy lezení i mozkové gymnastiky. Moje kolo teď leží v nemocnici pro kola, kde bude muset podstoupit transplantaci obou brzd, ale jinak by mělo být v pořádku.